Co s nimi?
Kdykoli jedu k babičce, nabalí mi s sebou domů kromě halušek, ještě perník a štrúdl, a občas taky svíčkovou. No a co teprve druhá babička, ta mi dá panenku, dort, polévku a radši ještě fazolky se slaninou, abychom s bratrem nestrádali. Samozřejmě odmítnout něco takového nepřichází v úvahu. Při pohledu na krabičky a skleničky, ve kterých je to všechno uložené, se mi ale tělo pokrývá potem a kolena se mi podlamují. Když dorazím domů, čeká mě totiž plánování nové strategie, která se týká krabiček. Kam s nimi? Do jedné zásuvky, kde už je krabiček až až, se pokaždé ještě nějaká ta krabička vejde, zásuvka se ale hlavně nesmí nikdy otevírat znovu. Bohužel ani ta nad ní, protože by se člověk ocitl v krabičkách zavalen.
Sedím v depresi v obývacím pokoji a místo zkoušení míst, kam by se daly dát skleničky, raději o tom jen přemýšlím. V tu ránu přijde bratr s dalším jídlem od druhé babičky. Samozřejmě je zase zabaleno stejně. V krabičkách. Ani mu nestihnu nic říct a už se ocitá zavalen hromadou krabiček na zemi. Ať si je tam přeskládá znovu sám. Odcházím znechuceně pryč, když tu mě napadne spásná myšlenka. Přinesu tašku a všechny přebývající krabičky i skleničky do ní naložím a odnesu je dolů do sklepa, tam nikomu překážet nebudou. Už jsem tam uklidila staré časopisy, u kterých jsem nevěděla, co s nimi, staré sešity, u kterých jsem nevěděla, co s nimi, staré knihy, staré kolo, staré oblečení, rozbitý stůl, který nikdo nespravil, všechny moje rozbité telefony – kterých není málo, a občas tam nesu i jídlo, které se nevejde do ledničky. To ale na rozdíl od sešitů, rozbitých stolů, časopisů nebo skleniček, alespoň jednou za čas zmizí.
Po několika měsících už se do sklepa ani nedá vlézt. I když možná je to tím, že se ze sklepa stalo odkladiště všeho, co v domě nikdo z nás nepotřebuje. Letěla tam naše televize, protože nás nebavilo se na ni koukat, a po nějaké době vzniá ve sklepě jakási hierarchie věcí. Ty staré začínají požírat ty nové. Jakmile se náhodou ve sklepě ocitne nějaká samotná bota, která tam nikdy předtím nebyla, už ji nikdo nikdy jindy neuvidí. Bojím jsem se do sklepního pekla vkročit i já sama. Jsme s bratrem totálně bezradní. Pořád to ale nestačí k tomu, abychom všechny krabičky naházeli do tašky a těch dvacet minut s nimi jeli autobusem k babičce. Na to jsme prostě moc líní.
Jedeme k babičce a ta nám popadesáté připomíná, abychom jí přivezli krabičky, že už si musela dokonce koupit nové. „Neee,“ křičíme, „tohle musí někdy skončit!“ Ale když dorážíme domů – s další hromadou jídla v krabičkách s sebou, už je pozdě. Krabičky si začaly žít vlastním životem a při otevření domovních dvěří nás zasypou.
Pokud se nám někdy povede se z hromady krabiček vyhrabat, holt asi dneska spíme na zahradě. Věci, věci jsou všude.
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
Moderní komplexně zrekonstruovaný byt 3+kk, 61 m2, Plzeň - Skvrňany
Karla Steinera, Plzeň - Skvrňany
4 590 000 Kč
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.