Nostalgie
Bylo zhruba pět ráno a celá vesnice spala. Jen malý chlapec uslyšel, jak na okno dopadají kapky deště, a tak se k němu okamžitě vrhl. Čas od času olízl okenní tabulku a pozoroval, jak se na okně znovu vytváří zamlžená šmouha s jeho dechem. Usmíval se. Byl schovaný pod svou dekou a připadal si, jako v jiném světě. Občas si svítil baterkou a představoval si, že za oknem jezdí lodě, on je maják a svítí jim na cestu. Rozvěsil si podél okna dlouhou deku a dýchal na okno a do oparu kreslil obrazce. Potom jen pozoroval, jak okno pláče, když se obrázků musí zbavit. Plakal s ním, protože mu bylo obrázků líto, že musí zmizet. Potom už nikdy znovu na okno nekreslil, protože nechtěl vidět, jak mizí. Bylo mu z toho smutno. Na druhou stranu, i slzy z okna, které pláče rychle zmizí. Když si na tohle občas vzpomněl, tak na okenní tabulky kreslil. Pak s oknem plakal.
V knížce měl obrázek. Obrázek lišky. A v posteli měl plyšového medvídka. Měl je oba moc moc rád. Večer jim četl pod dekou pohádky a potom je oba ukládal s výhledem ven pod peřinku. Dával jim najíst a nosil si je ven do lesa na vycházky. I si s nimi povídal. Měli ho rádi, odpovídali mu a on se s nimi cítil v bezpečí. Nedokázal bez nich usnout.
Jednou měl jet na výlet a musel se rozhodnout, jestli si s sebou vezme knížku, nebo medvídka. Moc se rozplakal. Hned běžel k oknu a kreslil si na něj obrázky. Maminka si myslela, že je šílený, a tak to za něj rozhodla a vzala medvídka. Chlapec vůbec nechtěl jet a jen se koukal z okna. Maminka mu řekla, že se musí umět rozhodovat a odešla napřed. A tak si chlapec vystřihl obrázek lišky z knížky a vzal si ho s sebou do kapsy. Věděl, že je bude mít s sebou oba dva. V očích mu zazářila jiskra, jako když vysvitá první jarní slunce a vydal se za maminkou.
Chlapec měl rád lidi, ale nerozuměl jim. Nechápal, proč jsou všichni tak vážní. Občas se jich bál. Když ho maminka poslala do obchodu pro chleba, lidé v řadě se mračili a vůbec se nedívali okolo. On si vždycky hrál v řadě s kuličkami a nikdo si ani nevšiml, že se jim pod nohami kutálí skleněnky. Jednou po nich jedna paní uklouzla. To byli všichni moc moc vážní, i když to vlastně byla legrace. Pár lidí zpovzdálí se tomu smálo, ale lidé, kteří stáli okolo chlapce se jen mračili a nadávali. Chlapec je nechápal. S pláčem se vracel domů a pozoroval svoje odrazy v loužích. Pak do louže vždycky kopl a věděl, že odraz už nikdy nebude stejný, stejně jako on, paní v obchodě a slzy v jeho očích, které se propojily s vodou v louži a vytvořily na hladině mastné kapičky.
Jednou viděl na ulici cukráře, jak ve stánku růžovém jako cukrová vata prodával zmrzlinu. Byl schopný ho celý den pozorovat a usmívat se na lidi, kteří chodili okolo. Byl by rád také lidem dával radost v krabičce. Všichni lidé, kteří si totiž kupovali zmrzlinu, odcházeli s úsměvem. Ať už byla bílá, žlutá, růžová, modrá, nebo červená.
Jednou se odhodlal a šel za cukrářem. Zeptal se ho, jestli by u něj ve stánku nemohl prodávat fantazii, protože měl pocit, že to je to, co lidem chybí a měli by z ní radost. Cukrář se zasmál, pohladil chlapce po vlasech a poslal ho pryč. A tak skoro jako vždycky, chlapec kráčel domů a rozkopával louže se svým odrazem. Cukrář ho dohonil, dal mu do ruky lahve s polevami několika barev a řekl mu, že může prodávat fantazii na zmrzlině. A tak chlapec kreslil polevou na kopečky zmrzliny a byl spokojený, protože lidé odcházeli ještě s větším úsměvem.
Chlapec rád kreslil. Nejen na okna, nebo na zmrzlinu, kreslil i obrázky na papír, aby si zapamatoval hezké chvíle a hezké lidi. Když za ním jednoho dne přišel tatínek s tím, že pan cukrář odjel na dlouhý výlet a už se nikdy nevrátí, nakreslil si jeho obrázek a nosil ho i s liškou nejen v kapse, ale i ve svém srdci.
Vždycky mu ale zůstala vzpomínka na louže s jeho odrazem, které vyschnou, na polevu, která ze zmrzliny hnedka zmizí, na obrazce na oknech, které okno pláčem setře. Přestože věděl, že ze srdce mu nikdy nikdo polevu neslíže.
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
KLDR hodnotila přesnost střel odpalem do moře. Kim posílí jaderný program
Severní Korea provedla zkoušku odpalu taktické balistické střely do Japonského moře. Severokorejský...
Epidemioložka SZÚ varuje, že legionella může být ve vířivkách i osvěžovačích
Vysíláme Je černý kašel na ústupu nebo stále ještě představuje hrozbu? A kde se můžeme nakazit záškrtem nebo...
Velká záhada rozluštěna. Bloky na stavbu pyramid přinesl do pouště Nil
Premium Vědci možná vyřešili záhadu táhnoucí se celá tisíciletí: jak staří Egypťané dotáhli obrovské...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.