Tápám v temnotách
Chlapec se rozešel ven otevřenými dveřmi. Trhavé pohyby jeho končetin připomínaly pohyb robota, avšak bylo nad slunce jasné, že chlapec robot nebyl, neboť z něj čišela energie na všechny strany. Byla to zvláštní energie. Nebyla to taková ta energie, která z vás vysaje tu vaši, ani to nebyla žádná, která by vás naopak nabila. Byla to taková ta energie, která se vás dotkne, obemkne vás a vy si ani ničeho zvláštního nevšimnete, pouze zvláštního chladu, který se všude okolo roznese. Často to lidé připisují změně počasí, nebo nějakému nepříjemnému větru, ale nikdo si neuvědomuje, že ta energie je zloděj. Co krade? Tenhle chlapec, který žije v temnotách si to sám neuvědomuje, neví, co je ta jeho energie zač. Vůbec neví, proč se trápí, ani proč nemůže vylézat na denní světlo.
Když vylezl na ulici před dům, těžké dřevěné dveře se za ním zabouchly samy s hlubokým mlasknutím. Sestoupil pár schodů a vydal se tím směrem, kde nebyly pouliční lampy. Bylo vidět, že se pokud možno vyhýbá světlu z lamp. Kráčel mimo chodník, v místě, kde velký dům, ze kterého právě vylezl, vrhal dlouhý stín, do kterého se mohl schovat. Kráčel dlouho. Kráčel dlouho stínem a už ani nevnímal, že nekráčí podél domů, ale podél lesa. Když tu se najednou zastavil. Bylo to zvláštní, protože proti němu kráčela osoba. Nečekal, že někoho potká tady na tom místě. Skrčená, s holí v ruce. Kráčela proti němu a on přemýšlel. Přemýšlel dlouho. Tedy alespoň pro něj to bylo dlouho. Celá věčnost. Vydal se tímhle směrem, protože doufal, že tady nikoho nepotká. Nechtěl už dál lidem ubližovat. Problém byl v tom, že jakmile někoho potkal, nedokázal si pomoci a prostě to udělal. Ale co udělal? Nikdy nepochopil pořádně, o co se jednalo. Po celém jeho těle se rozlil takový divný pocit. Jeho končetiny se začaly klepat neuvěřitelně velkou rychlostí. Hlava se mu točila a celým jeho tělem pulsoval adrenalin. Nebo těžko říct. Byl to neuvěřitelně silný pocit radosti, který mu tepal v žaludku a rozplýval se v celém jeho břiše, ale zároveň jakoby mu na hrudníku leželo nějaké neuvěřitelně těžké závaží, nebo spíš magnet, který si s jeho srdcem hrál, a neustále ho přitahoval a odpuzoval. Pokaždé jinou rychlostí. Miloval ho a nenáviděl zároveň. A taky s ním neuměl pracovat. Neuměl ho poslat pryč jako špatnou náladu nebo hejno mušek. Ani ho však neuměl zvyšovat do té největší blaženosti, které by díky němu mohl dosáhnout, kdyby chtěl. A tak se sám sebe bál.
Nejdůležitější na tomhle všem bylo, že po tom, co tenhle pocit prožil, se osoba, která během toho stála opodál buď zhroutila, anebo zůstala v nenapravitelném stavu do konce života. To protože z ní vysál všechnu negativitu. A člověk, který v sobě nemá negativitu, už v téhle době prostě žít nemůže. A on? On zůstal v naprostém klidu a blaženosti stát na místě, a nechápal, co se stalo. A přesně tohle se stalo dnes. Ve chvíli, kdy se rozhodl, že půjde skoncovat se životem tím, že se celý vystaví dennímu světlu někde daleko za městem, mimo pokušení negativních energií všech lidí okolo sebe, se setkal s touhle ženou. Že mu jeho plán nevyšel si uvědomil až ve chvíli, kdy stará žena ležela na zemi. Zmatený odcházel pryč. V té chvíli ucítil jakési divné teplo na tváři. Rozlévalo se mu od očí směrem k ústům. Poprvé v životě se rozplakal. Ten pocit neznal, ale nebyl mu příjemný. Avšak stejně jako svou zvláštní schopnost, nedokázal slzy ovládat. A tak plakal a plakal. Plakal celou noc. Plakal tolik, kolik by nenaplakal za celý svůj život. A když nadešel bílý den a chlapec poprvé v životě uviděl slunce, rozpřáhl ruce k nebi a své schopnosti nevědomky použil znovu. Vysál ze světa všechnu negativní energii, ale nezemřel, jak si přál. Pouze se z něj stal stín.
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Střet vlaku s člověkem zastavil provoz na trati mezi Olomoucí a Prostějovem
Na trati mezi Olomoucí a Prostějovem srazil po sobotním poledni vlak člověka. Provoz na trati mezi...
Střelec na Fica jde do vazby. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný
Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35
Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.