Zeď

(Na památku Jeana Paula Sartra) ...........................................................................................................................................................

Marinne kráčela zasmušile po ulici. Vedle ní šel její přítel. Už déle než půlhodinu spolu nepromluvili ani slovo. Nevěděla, co na to říct. Paul chtěl jít do války, aby hájil svůj národ a svou zem. Marinne nechtěla, aby tam chodil, měla ho ráda a přirozeně se bála, že o něj přijde. Paul neměl pro Marinne pochopení a neustále jí vyčítal, že na něj není hrdá. Jen se drželi za ruku a kráčeli spolu ulicemi. Slunce jim svítilo do ztrápených tváří a ani jeden neměl chuť začít nějakou konverzaci. Zbýval jim poslední týden spolu.

- "Pojďme na kafe," nadhodila Marinne.

- "Nemám na něj chuť," odvětil Paul a dál se koukal nepřítomně před sebe. Marinninu ruku držel čím dál tím méně pevným stiskem.

- "Co by sis přál?" zeptala se Marinne se slzami v krku.

- "Aby sis vážila mého rozhodnutí," pravil Paul a jeho tvář se ani nehla.

Marinne už napjatou situaci nevydržela a sedla si na lavičku vedle chodníku. Pustila Paulovu ruku a zapálila si cigaretu. Zhluboka se nadechla a zadívala se na šumící moře.

Na modrou klidnou hladinu, která tyhle problémy vůbec nemůže chápat. Až doteď měla pozornost natolik soustředěnou na konverzaci, že si nevšimla krvavě červeného slunce, které na obzoru zapadalo do moře. Bylo to překrásné. Chvilku tak setrvala a vstřebávala účinky tabáku. Když se podívala vedle sebe, aby zjistila, proč vedle ní Paul nesedí, zjistila, že stojí opodál. Upíral pohled na vzdálený kotouč. Jak ho tak Marinne pozorovala, uvědomovala si, že přestože se oba dva dívají na stejné slunce, žijí v rozdílných světech. Nevěděl o tom, že ho pozoruje. Užíval si sluneční paprsky, které mu dopadaly na tvář. Ticho, které se mezi nimi celé odpoledne vyskytovalo, přerušilo auto, které se postavilo do Marinnina výhledu. Z očí jí začaly téct slzy. Slunce na obzoru zapadlo a Marinne dohořela v ruce cigareta. Potáhla si z ní jen jednou. Každý se vrátil domů po svém.

Kráčela domů ulicemi a pozorovala tváře lidí, vnímala to, že každý měl jiný nos než ona. Každý měl jinou chůzi než ona. Každý se tvářil jinak. Bylo jí smutno. Připadala si na světě tak sama. Milovala svět, ale lidé jí byli stále záhadou. Oči měla stále zalité slzami, jak kráčela ulicí. Měla pocit, že na ní všichni zírají a nemají pochopení pro to, že svého přítele neobdivuje. Měla chuť křičet a v dálce uviděla zeď do své zahrady. Rozeběhla se k ní a v zahradě si lehla na zem. Zabořila hlavu do trávy a začala křičet ze všech sil. Nikdo jí neslyšel a nikdo ji ani neviděl, protože se schovávala za zdí.

Pak se znenáhlu podívala na zeď a rozčílila se. Vzala do ruky co největší kámen a začala kamennou zeď rozbíjet. Věděla, že by ji mohla obejít branou, ale nebyl by to pro ní ten samý pocit. Několik hodin do zdí vší silou mlátila. Vzala si na to i kladivo, které stálo opřené o zeď opodál. Po několika hodinách se jí to nakonec podařilo. Zeď se s rámusem prolomila a Marinne mohla prolézt na druhou stranu.

Za zdí seděl Paul a usmíval se.

"Fear builds walls." (Pink Floyd)

 

 

 

Autor: Barbora Kubantová | pátek 2.10.2015 14:30 | karma článku: 8,08 | přečteno: 269x
  • Další články autora

Barbora Kubantová

Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?

~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne

1.5.2021 v 12:20 | Karma: 11,10 | Přečteno: 558x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Hrůzná cesta Flixbusem

“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.

21.10.2019 v 13:40 | Karma: 44,45 | Přečteno: 22163x | Poezie a próza

Barbora Kubantová

Cestování za studiem do Brna

To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.

20.1.2019 v 15:41 | Karma: 17,99 | Přečteno: 1465x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Maska

Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.

1.4.2018 v 23:10 | Karma: 6,79 | Přečteno: 562x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Cestopis z Motola

Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.

10.3.2018 v 13:26 | Karma: 19,08 | Přečteno: 881x | Poezie a próza

Barbora Kubantová

Moře mlhy

Večer si dáš špatné víno a cigaretu, oči a rty ti vysuší, pláč se ti zasekne v hrdle, srdce se ti rozbuší a stáhne,

15.1.2017 v 13:46 | Karma: 5,64 | Přečteno: 186x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Světlo vs Stín

Deprese je jediná jistota, kterou ti život může dát. Když se potřebuješ něčeho chytit, často ti život nenabídne ani pomocnou ruku ani provaz. Často ti nenabídne ani tu tolik očekávanou smrt, ale pouze ti hází klacky pod nohy.

25.11.2016 v 17:48 | Karma: 9,29 | Přečteno: 162x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Smějící se bestie

Smějící se bestie. To je reprezentace vysokoškoláků, kteří kráčí po ulici prezentováni číslem v systému internetu.

31.10.2016 v 17:49 | Karma: 10,27 | Přečteno: 757x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Hledání bydlení/ smyslu života?

Letos jsme se s M dohodly, že budeme bydlet spolu, protože budeme studovat ve stejném městě. Přišlo nám to jako nejlepší nápad.

3.9.2016 v 20:51 | Karma: 11,19 | Přečteno: 402x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Smrt

Dívka s roztrhanými punčochami si hrála v louži. Cákala si vodu na nohy a vůbec jí nevadilo, že bude mít na punčochách fleky. Tmavá voda se na punčochách rozpila a zbarvila je do hněda.

26.4.2016 v 16:46 | Karma: 7,19 | Přečteno: 605x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Facebook

Seděla venku pod stromem a bylo jí smutno. Nevěděla proč a to bylo to nejhorší. Měla všechno, co by si každý mohl přát, ale to byl možná ten problém. Měla hodného manžela, dům, auto, práci, která ji moc nebavila. Ale co na tom?

24.11.2015 v 23:03 | Karma: 6,57 | Přečteno: 409x | Diskuse| Ostatní

Barbora Kubantová

Apokalypsa/Zjevení

Ozvala se rána. Jakoby někdo proříznul plátno ostrým nožem. Ozvala se řezná rána. Probudil se a z čela mu stékal pot. Řinul se mu do očí a musel si ho stírat hřbetem ruky. Bál se podívat z okna, protože tušil, co tam uvidí.

11.11.2015 v 20:09 | Karma: 6,61 | Přečteno: 437x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Co s nimi?

Krabičky, krabičky, krabičky. Všude se nám hromadí krabičky. Ale co s tím? Při pohledu na hromadu dalších krabiček, ve kterých mi babička dává jídlo, mé tělo pokrývá studený pot a kolena se mi podlamují...

3.11.2015 v 9:20 | Karma: 6,09 | Přečteno: 383x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Jak jsem se snažila slovy vyjádřit něco, co slovy vyjádřit nejde

Je to už šest dní, co jsem se vrátila z chorvatsko-srbských hranic a já mám přitom pocit, jakoby to bylo včera.

30.10.2015 v 16:19 | Karma: 13,50 | Přečteno: 896x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Kdyby věci uměly mluvit

Neměli bychom pro naše bezpečí všechny věci raději zničit? ----------------------------------------------------------------------------------------

19.10.2015 v 11:40 | Karma: 5,92 | Přečteno: 207x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Sourozenecká láska (fejeton?)

Jak ty vypadá v moment, kdy spolu bydlí dva odlišní sourozenci? Dvacetiletá studentka Filosofické fakulty a dvacetipětiletý student Fakulty jaderné fyziky a inženýrství?

11.10.2015 v 17:19 | Karma: 10,03 | Přečteno: 543x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Chile II (Coyhaique)

A už nastal ten den, kdy letíme na jih. Pod námi se míhají zasněžené hory a lidé do letadla nastupují v bundách. V Čechách je sice touhle dobou léto, v Santiagu je jako u nás na podzim, ale v Patagonii je zima. Pořádná.

23.9.2015 v 10:58 | Karma: 6,96 | Přečteno: 207x | Diskuse| Cestování

Barbora Kubantová

Z Gruzie, přes Arménii, Turecko až do Bulharska během měsíce (Úvod)

Původně jsme měly v plánu jet do Azerbajdžánu. Stejně jako loni, kdy jsem chtěla jet na dobrovolnický projekt do Afriky, a nakonec jsem skončila kdesi v nepálské džungli.

18.9.2015 v 16:26 | Karma: 7,76 | Přečteno: 433x | Diskuse| Cestování

Barbora Kubantová

Vítr

Vítr si pohrával s jeho vlasy. Nechával mu úplnou svobodu a za to se mu dostávalo odměny. Občas když se na vítr naštval, dal chlapci co proto, a tak si chlapec uvědomil, že ho musí vnímat a musí mu dávat svobodu.

17.9.2015 v 22:20 | Karma: 6,50 | Přečteno: 181x | Diskuse| Poezie a próza

Barbora Kubantová

Chile I (Úvod)

24.7.2013 Vydávám se na rok do Jižní Ameriky. Proč právě tam? Toť dobrá otázka. Umím španělsky, je mi 16 a mám chuť odjet někam pořádně daleko na rok.

23.8.2015 v 18:14 | Karma: 9,71 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 58
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 757x
 

 Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.